Ve středu 17. 9. jsme s žáky 6. ročníku odjeli vlakem na turistický, a zároveň stmelovací, kurz do Bílého Potoka pod Smrkem.
Ještě ten samý den jsme se vydali na odpolední výšlap kolem Černého potoku. Cestou jsme hráli hry, povídali si, poznávali krásy okolí. Pod Frýdlantským cimbuřím jsme se raději otočili a vrátili, jelikož byla lesní kamenitá stezka mokrá a zdála se nebezpečná. Cestou zpět jsme si ještě vyšlápli na vyhlídku Hajní kostel a ti nejodvážnější si udělali fotografie až ze samotného vrcholu vyhlídky.
Před večeří jsme započali plnění Nulté mise. Všichni jsme se po zbytek kurzu proměnili v agenty. Nejprve bylo potřeba splnit operaci Identifikace - vyplnit svou identifikační kartu (vymyslet si krycí jméno, tajný znak, objevit svou specializaci a slabinu a vše stvrdit otiskem prstu). Poté mezi sebou agenti komunikovali a dozvídali se o sobě nové a zajímavé informace.
Po večeři se většina rozhodla pro večerní hygienu a odpočinek na pokojích.
Druhý den nám ráno dosti pršelo, proto byl čas na plnění operace Koordinace. V suchu a teple společenské místnosti jsme si vyplnili detektory lži a pomocí kreslení prstem na záda jsme posílali řetěz informací.
Naštěstí se počasí umoudřilo a my mohli vyrazit na celodenní výlet. Vydali jsme se k chatě Hubertka, od které jsme odbočili na Kočičí kameny. Zde někteří poprvé viděli mloka skvrnitého. Dále jsme pokračovali do Lázní Libverda, odpočinuli jsme si u Obřího Sudu, v centru města si nakoupili dobroty, vyřádili jsme se na prolézačkách a pokračovali jsme do Hejnic. Od Poutního kostela Navštívení Panny Marie jsme to měli už jen kousek zpět do rekreačního střediska v Bílém Potoce.
Po večeři nás čekalo společné opékání buřtů, tančení, hraní míčových her a vyprávění strašidelných historek.
V pátek jsme si zabalili krosny a uklidili pokoje. Před odjezdem nám zbývalo ještě dost času, proto jsme pokračovali v plnění operace Koordinace. Přecházeli jsme v týmech minové pole, rozmotávali jsme se, luštili jsme tajnou šifru, vyplňovali kódovník na téma "turistický kurz" a cvičili své pozorovací schopnosti.
Poslední akce byla přesun na nádraží v Bílém Potoce, odkud nám jel vlak směrem domů. Oba přestupy (jak v Raspenavě, tak i v Liberci) jsme úspěšně zvládli a bez obtíží všichni vystoupili na nádraží v Jablonném v Podještědí.
Ráda bych poděkovala "spolukoordinátorům" Zuzaně Ryklové, Veronice Pěčové a Jaroslavu Pytlíkovi za pomoc a hladký průběh kurzu.
tř. uč. Tereza Hofmanová
