Dnes tak trochu z mého subjektivního pohledu. Malé ohlédnutí za velmi příjemným hudebním pohlazení po duši. Tak nějak by se také daly vyjádřit pocity po jarním koncertu. Hudební čísla byla seřazena od nejmladších žáků, po nejstarší. Každý měl díky tomu krásnou motivaci k dalšímu seberozvoji. Mladší žáci vidí, že když budou trénovat, mohou za pár let hrát těžké a nádherně znějící skladby. Z tohoto koncertu jsem odcházela ve velmi milé náladě. Rodiče se ještě dlouhou dobu zdržovali na chodbách školy, povídali a smáli se. Pomáhali nám s úklidem třídy a cítila jsem, jako bychom byli jedna velká rodina. Důvěra, kterou v nás mají, mě velice hřeje u srdce. Každý den, kdy potkávám malé žáčky jdoucí s úsměvem na hodinu nějakého nástroje, většinou z družiny, do které se zase po hodině vrací, mě nabíjí pocitem, že to, co dělám je dobře. Když se onehdá stěhovala ZUŠ z malebné, ale již malé vily, do budovy základní školy, bála jsem se, že to nebude fungovat, že se budeme navzájem rušit s učitelkami ZŠ, že nás mezi sebe nepřijmou atd. Mé obavy se ale naštěstí nepotvrdily. Dnes, s odstupem času, vidím, jak vše funguje ještě lépe, než v představách. Učitelky ZŠ se zastavují s učiteli ZUŠ, povídají si, konzultují různé věci a půjčují si materiály. Už ani já, ani rodiče nemusíme mít strach, že se jejich potomek zatoulá, než dojde do hudebky, nebo pro něj nemusí nikdo z vyučujících chodit přes město, protože většina dětí je v družině, kam se i po hodině vrací a čas jim hlídá paní družinářka. Je to v budově, a tak vše funguje ve stavu naprostého bezpečí. To vše mě uklidňuje a motivuje k další práci. Už teď se těším na červen a talentové zkoušky. Až uvidím nové malé natěšené žáčky, kteří by se chtěli učit něčemu novému a patřit mezi nás. Možná teď někomu připadá, že je vše moc sladké.....možná, ale já se tak cítím po každé velmi vydařené akci. Děkuji a s hudbou a s láskou v duši se budu těšit na další setkání.
